Radiohead.cz  

Členové kapely se poprvé setkali při navštěvování Abingdon School, chlapecké státní školy v Abingdonu v Oxfordshire. Thom Yorke a Colin Greenwood byli oba ve stejném ročníku, O'Brien a Selway byli o jeden rok starší a Jonny Greenwood o dva roky mladší. V roce 1986 si založili skupinu On a Friday názvem odkazujícím na obvyklý den cvičení ve školní zkušebně. Skupina odehrála své první vystoupení na konci roku 1986 v Oxfordské Jericho Tavern, kde Jonny Greenwood ještě vystupoval jako hráč na klávesy, ale poté se již brzy stal vedoucím kytaristou.

Ačkoli Yorke, O'Brien, Selway i Colin Greenwood po absolvování Abingdon School v roce 1987 začali navštěvovat univerzitu, skupina stále cvičila často o víkendech a prázdninách. V roce 1991, kdy všichni členové kromě Jonnyho dokončili své univerzitní vzdělání, se kapela On a Friday znovu sešla, začala nahrávat demo verze jako např. Manic Hedgehog (jejich třetí demo kazeta), a odehrávat živá vystoupení v okolí Oxfordu. Ačkoli Oxfordshire a Thames Valley měli na konci osmdesátých let působivou nezávislou scénu, soustředěnou kolem „shoegazing“ skupin jako Ride a Slowdive, On a Friday se nikdy nezdáli spadat do tohoto směru, snad proto že promeškali vhodnou příležitost než se vrátili z univerzity.

Se zvyšujícím se počtem odehraných koncertů se o On a Friday začali zajímat hudební vydavatelství a producenti. Chris Hufford, spolumajitel Oxfordských Courtyard Studios, záhy navštívil jejich koncert v Jericho Tavern. Ohromen skupinou, on a jeho partner Bryce Edge začali produkovat demo nahrávku a stali se jejich manažery (ostatně zůstali jejich manažery dodnes). Následující náhodné setkání mezi Colinem Greenwoodem a EMI zastupujícím Keithem Wozencroftem v obchodě s hudebninami, kde Greenwood pracoval, bylo předzvěstí kontraktu na šest alb u EMI, který skupina záhy podepsala na konci roku 1991. Na žádost EMI tehdy skupina změnila své jméno na Radiohead, inspirované titulem písně Radio Head z alba True Stories skupiny Talking Heads.

Drill, premiérové EP Radiohead, bylo produkováno Huffordem a Edgeem v Courtyard Studios a vydáno v březnu 1992. Jeho úspěch v hitparádách byl celkově slabý, a hlavně proto tehdy skupina najala Paula Kolderiea a Seana Sladea, kteří dříve pracovali s Pixies a Dinosaur Jr, aby produkovali jejich premiérové album, které bylo nahráno v Oxfordském studiu koncem roku 1992. S vydáním singlu Creep na konci roku 1992 na sebe Radiohead začali strhávat pozornost britských hudebních médií, ačkoli ne vždy příznivou. Stanice NME je popsala jako "ufňukanou náhražku rockové kapely" a píseň Creep se tehdy nehrála na stanici BBC Radio 1, protože byla považována za "příliš deprimující". V únoru 1993 Radiohead vydali své první album Pablo Honey. Jeho hudební styl byl srovnáván s grunge stylem populárním na začátku devadesátých let (do té míry, že Radiohead byli přezdívaní jako "Nirvana lite"). Bohužel ale ani album Pablo Honey nedosahovalo velkého úspěchu v britských hitparádách. Singly Stop Whispering a Anyone Can Play Guitar provázely albové vydání, oba ale dopadly podobně špatně (ve smyslu komerčního úspěchu).

Singl Creep ovšem nečekaně oslovil posluchače v různých částech světa, o rozšíření popularity od Izraele k San Franciscu se zasloužily především univerzitní rozhlasové stanice. Než Radiohead vyjeli na své první turné po USA počátkem roku 1993, videoklip ke skladbě Creep se už hrál na MTV. Tato píseň vystoupila na druhou příčku Billboard rockové hitparády a na sedmé místo v Britské singlové hitparádě při znovuvydání o rok později. Kapela se tehdy téměř rozpadla kvůli tlaku z jejich náhlého úspěchu, když se turné k vydání alba Pablo Honey protáhlo do dalšího roku. Kapela samotná popsala turné jako hrozný zážitek, směřující ke konci „stálého omýlání písní, které jsme nahrávali někdy před dvěma roky…je to skoro jako uvíznout v čase“. Po americkém turné kapela začala pracovat na svém druhém albu a najala zkušeného producenta Abbey Road studií Johna Leckieho. Napětí při tvorbě druhého alba tak bylo vysoké už z toho důvodu, že kapela byla pod tlakem po úspěchu singlu Creep a cítila zvýšená očekávání jejich nové desky. Kapela se proto snažila rozptýlit tyto obavy a pocity změnou prostředí, cestujíc oblastmi Austrálie, Nového Zélandu a východní Asie. Thom Yorke, opět pod tlakem své vlastní popularity, byl rozhořčen tím, jak se najednou kapela ocitla „přesně na okraji sexy, drzého MTV pozlátkového životního stylu “, protože se si namlouval že je součástí tohoto globálního bussinesu. Následovalo vydání EP My Iron Lung (1994), doprovázené singlem stejné názvu, které bylo reakcí kapely značící přechod k větší hloubce soustředěné na jejich druhém albu. Singl byl tehdy podporován převážně undergroundovými radiostanicemi, objem prodeje byl větší než se očekávalo a skupina k sobě začala soustřeďovat širokou fanouškovskou základnu. S více na turné tvořenými skladbami kapela dokončila nahrávání svého druhého alba, The Bends, na konci roku 1994, vydaného v květnu 1995.

OK Computer, sláva, přijetí kritikou  (1996-1998)

16.června 1997 bylo OK Computer vydáno s okamžitým skvělým přijetím. Figurovalo v mnohých  "best album" žebříčcích, a to až do dnešních dnů. Hudba  Radiohead začala vykazovat zajímavé  a neobvyklé prvky, experimenty s ambientem a ruchy. Celkově tyto písně znamenaly pro mnoho lidí  nejvyšší laťku rocku pozdních let konce 20. století. Album bylo oceněno  Grammy Award za Nejlepší alternativní album. Následovalo velké turné  "Against Demons World Tour". Grant Gee,  režisér  videoklipu k písni  "No Surprises", doprovázel kapelu na turné a pořizoval záznamy, které pak vbyly použity v dokumentu Meeting People Is Easy, jenž ukazoval  začátky ohromné slávy až do konce vyčerpávajícího turné v polovině roku 1998.

Colin Greenwood o OK COMPUTER řekl: "Myslím že celková atmosféra alba Ije mnohem drsnější než u The Bends.Myslím že u nového alba je zvuk mnohem více konzistentní. Dotáhli jsme některé některé věci mnohem více do extrému. Důležité pro nás bylo to, že jsme album produkovali  svépomocí.  Museli jsme se naučit rozhodování v 6 lidech - my a Nigel Godrich. Naučili jsme se hodně o tom, jak dělat vlastní věci, a to i retrospektivně. Jsme na toto  album  opravdu pyšní" . Kapela dále vydala 2  EP:  No Surprises/Running From Demons (1997) a Airbag/How Am I Driving?(1998), které se lišili pouze v pár písních. Důležitější je druhé EP, které obsahovalo songy, jež by se daly nazvat mostem mezi progresivním  alternativním rockem OK Computer a jejich následnou experimentální tvorbou. 

OK Computer a Urban Hymns  - úžasný úspěch kapely The Verve - byly považovány za  nakopnutí již zmírajícího britpopového hnutí, přestože obě alba se od tohoto stylu odchylovaly. Nicméně OK Computer je považováno za jedno z nejlepších rockových alb a stále boduje na předních příčkách různých hudebních žebříčků. Definovalo Radiohead jako největší superstar a vyneslo je na pantheon největších kapel 90. let, mimo jiné mezi R.E.M. a U2.

 

Kid A, Amnesiac - experimentální zvuk  (1999-2001)

Po vyčerpání slávou a na pokraji vyhoření , které provázelo konec turné k OK Computer v polovině roku 1998, kapela strávila následujíící rok relativně v klidu. Thom připustil, že po turné  byla kapela na pokraji rozpadu, on sám upadl do depresí, ale dokázal se zotavit. Zdůraznil, že mu pomohlo přátelství se zpěvákem R.E.M. Michaelem Stipem, který byl pro něj inspirací  v duchovním i skladatelském životě. Některé z nejsilnějších písní z éry po Ok Computer byly  podle Thoma inspirovány  Michaelovými slovy, anebo neúnavnou podporou zpěvákova mladšího kolegy.

Kapela vystoupila pouze na koncertu pro Amnesty International v Paříži (10. prosinec 1998),. Thom a Jonny se aktivně účastnili koncertu na podporu svobodného Tibetu v  Amsterdamu, kde byl také poprvé představena píseň "Pyramid Song". V polovině roku 1999, po Edově spolupráci na soundtracku k  seriálu BBC "Eureka Street", se kapela vrátila do studia, aby nahrála album KID A. Odmítli natočil další podobné album jako OK COMPUTER a stvořili mnohem více ambiciózní, experimentální  electronické album s minimálním podílem kytar. Tato nahrávka se svým minimalismem podobala mnohem více ranému období kapely.

Album bylo dokončeno v dubnu 2000,  nebylo propagováno žádným singlem, ani promem, promotion probíhala pouze přes internet.  Z tohoto období pochází neslavná událost s Napsterem. Tři měsíce před vydáním alba pronikly všechny skladby ve formátu mp3 na tento sdílecí server. Richard Menta z  MP3 Newswire (on-line MP3 magazín - přehledy tracků, download, poslední novinky o MP3, přehled MP3 hardware a software) na toto téma napsal článek "Did Napster Take Radiohead's New Album to Number 1?" ("Dostal Napster nové album Radiohead na první místa prodejních žebříčků? " ),  miliony fanoušků si tuto hudbu naprosto oblíbily ještě předtím, než se dostala do prodeje. Nahrávací společnost usoudila, že se album bude prodávat mizerně, protože většina posluchačů si jej stáhla zadarmo. Stal se však naprostý opak - kapela, která se nikdy nedostala v americké hitparádě do první dvacítky, dobyla s albem KID A vrchol žebříčku. Přes naprostou absenci nabídky singlů pro rádia, bez jakéhokoliv marketingu a propagace, album zaznamenalo neuvěřitelný úspěch. Menta tím to poukázal na  obrovský potenciál  propagace mezi uživateli internetu  - tzv. virální marketing.

Přestože kapela  nenabídla žádný singl z Kid A, rádia hrála některé songy jako "Optimistic" a "Idioteque", byly také vytvořeny tzv. "blips", krátké animace anebo videa k písním, nacházející se nvolně ke stažení na internetu (některé vysílaly  i hudební tv kanály). Zvuk alba  si půjčoval z nápadů od Pink Floyd anebo Aphex Twin.  Kapela uváděla jako inspiraci Alice Coltrane, Charlese Minguse a Paula Lanskyho, stejně jako jiné umělce z katalogu Warp Records. Kid A obdrželo ocenění Grammy Award  za Nejlepší alternativní album, stejně jako jeho předchůdce. Přesto byli některými kritiky označeni jako banda, která záměrně natočila radio-unfriendly nahrávku (nehratelnou v médiích jako rádia, tv,...). Nicméně KID A je stále považováno za jedno z nejlepších elektronických alb nahraných rockovou kapelou, a také za jedno z nejlepších alb kapely vůbec.
Vzhledem k tomu, že  Radiohead během natáčení četli knihu  No Logo od  Naomi Klein, rozhodli se pokračující evropské turné v roce 2000 absolvovat ve speciálním stanu zcela bez reklam. 

Následující Amnesiac, vydané v červnu 2001, obsahovalo skladby ze session ke KID A. Tyto 2 nahrávky jsou brány  jako oddělené části, které ovšem zapadají do jednoho harmonického celku. Jsou si podobné stylem, a propojené rozdílnými verzemi jednoho songu: "Morning Bell." Při vysvětlování, proč se rozhodli místo jednoho alba vydat dvě, Thom vyložil své hudební a umělecké  záměry a vztah mezi oběma alby:  "Jsou rozdělení, protože se nedají plynule přehrát společně , nenavazují na sebe. Navzájem se popírají jako odděleně ukončené věci. Pocházejí ze dvou odlišných míst, myslím že ... jakýmsi zvláštním způsobem Amnesiac víceméně vysvětluje vyznění Kid A. V Kid A se děje něco traumatického, a Amnesiac se ohlíží zpět, aby po kouscích zjistilo, co se stalo. Zkuste si poslechnout Kid A po Amnesiac, myslím, že to tam uslyšíte".

O rozdílech od předchozího alba prohlásil: "Kid A bylo jako elektrický šok. Amnesiac je  jako být v lesích, na venkově. Grafická stránka obou nahrávek to vyjadřuje nejlépe".  Zatímco Kid A je více procítěné, melodické, lehce temné a lépe přijatelné, Amnesiac je  znepokojivé, a více nepříjemné k poslechu. Nicméně i Amnesiac bylo přijato velmi dobře a dosáhlo téměř stejné prodejnosti jako Kid A. Zatímco většina fanoušků preferuje spíše  Kid A,  mělo by být pozdější album posuzováno jako další úspěšná a experimentální kapitola výpravy Radiohead do hudebního světa.

Po vydání alba byl uspořádán vlastní minifestival v oxfordském jižním parku, kde vystoupili i  Sigur Rós, Supergrass, Humphrey Lyttelton (hrál na trubku v  "Life in a Glass House").  Na koncertu v  rámci tohoto festivalu také kapela po dlouhé době opětovně zahrála "Creep,"  který byl předtím dlouho odmítaný na koncertech. Současně bylo plánováno vydání singlu "I Might Be Wrong" , jakožto následovníka "Pyramid Song" a "Knives Out", ovšem brzy se to změnilo ve vydání živé nahrávky: na podzim roku  2001 bylo vydáno vůbec první live album Radiohead - I Might Be Wrong: Live Recordings, obsahující záznamy koncertů v Berlíně, Paříži, Londýně a dalších., a také jeden doposud nevydaný song: "True Love Waits".

 

Hail to the Thief (2002 - 2004)  

Nahrávací proces dalšího alba, Hail to the Thief, byl značně odlišný od předchozích. Ty se podobaly spíše klidným pomalejším sessions jako u The Bends, než několikaměsíčnímu zakopání se ve studiu. Kapela se rozhodla vzít nový materiál na cesty po Portugalsku a Španělsku během  července a září roku 2002. Se songy dokončenými během turné se vrátili na čtrnáct dnů do studia  v Los Angeles. V roce 2003 bylo vydáno HTTT, album více zakořeněné v klasickém rocku bez experimentů,  stále však na míle vzdálené jejich prvním kytarovým nahrávkám.

Název alba způsobil poprask v Americe, byl totiž interpretován jako narážka na prezidentské volby v roce 2000. Členové skupiny však toto tvrzení popřeli. V červnovém vydání Spin Magazine byl Thom citován:  " Pokud by námětem názvu alba byly pouze prezidentské volby, považoval bych to za značně povrchní". Námět podle zpěváka pochází ze sloganu, který se objevil u dalších kontroverzních voleb, a to v roce 1988 (kdy byl zvolen George H. W. Bush starší).  Což ovšem nevyvrací domněnku, že fráze "Hail to the thief" byla sekundárně použita jako  anti-Bushovský  slogan protestujících proti výsledku rozporuplné prezidentské kampaně, která jej nakonec vynesla do pozice prezidenta. V den své inaugurace byl Bush ve Washingtonu "uvítán" davem tísíců protestujících s transparenty, kteří skandovali "Hail to the thief, our commander in chief!" (Sláva zloději, našemu nejvyššímu veliteli).

Dva měsíce před oficiálním vydáním byla nahrávka zcizena ze studia a v digitální formě zveřejněna na internetu (poskytnuta ke stáhnutí). Naneštěstí se to samé stalo i s dokončeným albem, přesto však kapela zůstala neoblomná a vydala album ve stanovený termín - 9. června 2003. Prodeje předčily očekávání - prodalo se mnohem více kopií než předešlých dvou alb dohromady v prvním týdnu vydání - a nakonec i celkově. Hail to the Thief odráží vlivy předchozích dvou alb - obashuje elektronické i ambientní pasáže a nový experimentální zvuk. Celkově je však založen více na zvuku kytar.  Album bylo vřele přijato fanoušky i kritiky, přes obrovské množství následujících propagačních interview a show  kapela působila velmi vyrovnaným dojmem a velmi mile, zatímco  při koncertech hojně komunikovali s publikem.

HTTT bylo podpořeno ročním turné, poprvé po dlouhé době od OK Computer tour bylo zahrnuto i Japonsko s Austrálií.  Přied australským koncertem však nastaly problémy - Thom měl krční potíže, a tak musel o být vystoupení zrušeno. Radiohead tímto nevyhnutelným krokem naštvali mnoho fanoušků, kteří se z celé Austrálie sjeli do Melbourne, aby mohli tuto show shlédnout.

Radiohead byli hlavním tahákem festivalu Glastonbury 2003, jejich vystoupení bylo odměněno vřelým přijetím mezi širokým publikem i výbornými kritikami v tisku. Ve stejném roce  Jonny Greenwood za pomoci svého bratra Colina nahrává a produkuje soundtrack k filmu Bodysong. V následujícím období kapela vydává EP nazvané COM LAG (2plus2isfive), nahrávané během turné.  Tato nahrávka je vzhledem k 10 trackům nepříliš standartním EP, navíc kromě akustických písní obsahuje live songy, remixy a odlišné verze songů z období  Hail to the Thief. Kapela dokončila promotion turné v polovině roku 2004 ohlášeným vystoupením na festivalu Coachella.

 

Rozchod s vydavatelskou firmou, In Rainbows (2004-2008)

Po dlouhé koncertní šňůře se členové kapely věnovali svým sólo projektům a nahrávání s jinými umělci. Nejaktivnější byli Jonny a Thom. Phil také začal spolupracovat se Samaritans Health Organization. Ed a  Colin se věnovali rodinám - Ed se stal otcem malého Salvadora, Colinova manželka porodila také syna.

Kapela se připomněla DVD The Most Gigantic Lying Mouth Of All Time. Jonny a Phil měli malé cameo role ve filmu Harry Potter a ohnivý pohár.

Jonny začal skládat pro BBC, téměř výhradně klasickou hudbu. Spolu s Thomem se  podíleli na projektu Band Aid 20, na kterém spolupracovala spousta slavných umělců. V období 5. - 9. října  2004  měla v Anglii premiéru vysoce očekávaná performance Split Sides, kolaborace Radiohead’s a Sigur Rós  v podání taneční legendy - sboru Merce Cunningham v  Barbican Theatre. Dílo zahrnovalo  Ba Ba Ti Ki Di Do od Sigur Rós  a 20minutovou novou tvorbu od Radiohead, kombinovanou s  ojedinělou choreografií, kostýmy, designem a osvětlením. Produkce zahrnovala i dílo fotografů Roberta Heishmana a Turnerovou cenou ověnčené Catherine Yass. Představení poté putovalo i do Norska.

Thom a Jonny představili něco z nového materiálu Radiohead na Ether Festivalu v Londýně  (27.-28.3.2005). Thom zpíval text a  hudební doprovod obstarala  Londýnská Symfonická Orchestra. T Píseň se jmenovala "Arpeggi", byla inspirována oceánem, a obsahovala text i"in the deepest ocean", "the bottom of the sea" a "sunk without a trace" - totožný byl k nalezení i na jejich oficiální www.  Dále zahráli i nikdy neztvárněnou píseň -  b-stranu singlu There there - "Where Bluebirds Fly", zpíval ji Thom společně se zpěvačkou Lubna Salame. Jonny zahrál spolu s orchestrou své nové dílo  "Piano For Children". Představení se účastnili také  Nigel Godrich, Ed, Colin, a Beck.

Po roce se Radiohead vracejí do nahrávacího studia. Začátkem března Thom na oficiálním webu oznamuje, že začalo nahrávání dalšího alba. Na konci měsíce Jonny potvrdil, že  všichni zkouší nový materiál v Oxford studio, kde nahráli své první album: "Opět zkoušíme, a je to zábava. Všichni chceme jít kupředu, to je to nejlepší, co může být?" Podle Jonnyho byl nahrávací proces přerušen jeho zajázkou pro BBC v dubnu 2005. Podle Eda by bylo možné počítat s malým turné, pokud by se nahrávání protáhlo na delší dobu. Přirovnal tuto možnost k vystoupením v roce 2002, kdy hráli v  Portugalsku a Španělsku. Jonny zmínil  turné pro fanoušky.

15. dubna Thom hraje pár songů na Trade Justice Movement .  Zmíní názvy "House of Cards" a"Last Flowers (til the Hospital)". 17. dubna  oznámil, že kapela pracuje na písni jménem "Arpeggi", která už byla hrána během Ether Festivalu. Song je prý téměř hotový, ale nelze říct, zda se objeví na nadcházejícím albu. V září byla pro charitativní album Help: A Day in the Life organizace War Child nahrána píseň "I Want None of This". Album bylo prodáváno online, tato píseň se stala nejstahovanějším songem,  ikdyž nebyla vydána jako singl.

Začátek nahrávání byl je znamení spolupráce s producentem Markem Stentem, ovšem na konci roku 2006, po turné v evropě a Severní Americe, se kapela rozhodne pokračovat s Nigelem Godrichem v londýnském studiu, Oxfordu a Somersetu. Práce byly dokončeny  v červnu 2006, nahrávka masterována následující měsíc. Mezitím se množily dohady o způsobu distribuce, kapele totiž vypršel kontrakt s firmou EMI, a další nepodepsala. 

Obrovským překvapením pro fanoušky bylo oznámení, že album bude vydáno svépomocí, a distribuováno v digitální formě jako download z webových stránek Radiohead, a to systémem " pay-what-you-like - IT'S UP TO YOU". Datum bylo stanoveno na 10. října 2007. Toto oznámení vyvolalo velký zájem hudebních vydavatelství, v podstatě totiž šlo o radikální krok směrem k fanouškům, protože bylo možné získat album bez zaplacení jakéhokoliv poplatku. Přesto se  alba prodalo na 1.2 kusů ode dne vydání. Následně bylo album vydáno i na CD nosičích a ve speciálním discboxu. Necelý rok po této akci vydal management kapely statistiky prodeje:

* In Rainbows se prodalo cca 3 miliony kopií, toto číslo zahrnuje digitální download, CD, deluxe 2-CD/vinyl box set,  prodeje přes  iTunes a ostatní servery.
* The In Rainbows deluxe edice bylo prodáno na  100,000 kopií pouze přes  jejich web W.A.S.T.E.
* Radiohead vydělali na prodeji nosičů In Rainbows v lednu 2008   více než je celkový výdělek z prodeje alba  Hail To the Thief.
* Prodej nosičů In Rainbows vyšplhal na 1. příčky americké i britské hitparády, přestože bylo možné album zadarmo stáhnout už od 10. října 2007.
* In Rainbows bylo vůbec první nahrávkou kapely distribuovanou přes iTunes. Během prvního lednového týdne se zde prodalo přes  30,000 digitálních downloadů, čímž se kapela ocitla na 1. místě prodejnosti.

Album obdrželo velmi pozitivní kritiky, mnohdy bylo označeno mnohem přístupnějším než předchozí nahrávky. V červnu 2008 slaví úspěch na Mercury Music Prize, kapela obdržela cenu Grammy Awards za nejlepší alternativní album. Produkční tým byl oceněn v kategorii "Best Boxed or Special Limited Edition Package".

Nezahálelo ani jejich ex-vydavatelství, které se rozhodlo vydat jejich největší hity ve formě Best Of v červnu roku 2008.  Tato kompilace byla vydána bez jakéhokoliv přispění kapely,  která se od tohoto díla distancovala. Přitom pokračovali ve vydávání singů a videoklipů,  jako kompletně digitálně natočené video k "House of Cards", přičemž tento song spolu s  "Bodysnatchers", byl zvolen jako singl pro rádia.