Radiohead.cz  

Thom a Ed - rozhovor pro A.V.Club

Přepis interview - o aktuálním albu, turné, a další zajímavosti.

 

Autor : Chris Mincher
Datum: 2. červenec 2008

Členové kapely byli pravděpodobně nadšeni, když opadl rozruch kolem nového alba, a situace nevedla k veřejné diskuzi jako u alba Hail To The Thief. Možná kvůli naprostému vyčerpání všech stran – kapely, fanoušků, i kritiků – ovšem album bylo stejně tak dobré jako Kid A a Amnesiac. Jako nejlepší cestou z tohoto se zdálo pokradmé plížení k příštímu počinu, a to velmi pomalé: po čtyřleté stagnaci, kdy kapela opustila vydavatelství a frontman vydal své sólové album Eraser , Radiohead překvapili oznámením o dokončení nové nahrávky, In Rainbows, a vydáním alba svépomocí online ve velmi krátké době.

Úroveň rozruchu se okamžitě vrátila na svou původní výši, podporována zprávou, že album bude možné stáhnout způsobem „zaplať, kolik chceš". Ovšem jakmile se In Rainbows dostalo do ulic (ehm, na hardisky), pozornost se obrátila k hudbě. Přes začátek v duchu surové, rušící kompozice, která kapelu proslavila, se hudba In Rainbows mění v něco naprosto jiného – klidnou, inteligentní, místy až romantickou, kombinující to nejlepší z předchozího a dalšího období po KID A. Album se stalo favoritem všech žebříčků alb roku 2007. Po katastrofálním počasí ve Virginii, kdy byl zaplaven pavilon, ve kterém probíhal koncert kapely, se zástupce deníku A.V. Club setkal s Thomem a Edem - hovořili spolu o nahrávkách v přelomovém stadiu, obnaženém zvuku, a erotických krajinách.

 

The A.V. Club: Na vašem sobotním koncertu, při začátku druhého přídavku, kdy byl pavilon zaplaven, stále tisíce fanoušků mířilo na koncert, jen aby zaslechli pár zbývajících songů. Překvapilo Vás , že stále máte tak oddanou fanouškovskou základnu?

Thom Yorke: Jen dostat se na místo koncertu znamenalo to velkou oddanost. Bylo to docela hektické. Háček byl v tom, že jsme věděli, co se děje, ale byli jsme celý den zavření v budově. Nevěděli jsem, jak špatné to bylo, dokud neskončil koncert, kdy nám bylo řečeno, že policie zmatkovala, a byli jsme konsternováni tím, co se stalo.

Ed O'Brien: Je začátek turné, byl to teprve zhruba pátý koncert a když vyjedete na turné, je to jako byste se vrátili z vyhnanství.. Je to naprostá pokora nad tím, jak lidé přijdou na koncert a projeví svou oddanost. Na začátku turné nikdy nevíš, jak lidé zareagují, jak to vše přijmou. Tohle bylo naprosto úžasné.

AVC: Jaké bylo v kapele rozpoložení, než jste zase vyrazili na cestu?

TY: Tentokrát jsme byli o něco více organizovaní. Strávili jsme spoustu času ve studiu, znovu a znovu jsme přetáčeli,, takže jsme mohli vše nazkoušet. A bylo to opravdu fajn. Společným hraním jsme toho v několika měsících strávili opravdu hodně, skoro každý den kromě víkendů. Obvykle děláš všechny tyhle nesmysly a najednou jsi na turné, a není čas myslet na věci okolo. Tohle turné je pro mne zajímavé z toho důvodu, že to je určitá omezená doba. Víme, že to skončí, že to nepotrvá tak dlouho. Snažíme se do toho vložit naplno. Doufám, že se nestane, že by nás to omrzelo a začalo nudit.

AVC: Vypadáte jako kapela, která má tendence se rychle začít nudit.

TY: Hlavní je, že máme přse 60 songů, ze kterých můžeme vybírat. Tohle nás před tím chrání.

EO: Například předchozí koncert jsme nehráli "There, There", protože už zazněla ve čtyřech dalších show, a hrozilo, že se ohraje a omrzí. Takže jsme to udělali na způsob „Fajn, to stačí. Pojďme zahrát něco jiného.“

TY: Je to jako druh zboží, kdy se můžeš zabývat starším materiálem 3 nebo 4 dny a pak si říct: „o.k., další“ a nemarnit čas. Například při prvních koncertech jsme nehráli "Paranoid Android." Je dobré vyhodit to, co nechceš hrát. Na tomhle turné nemusíme hrát nic povinně, kromě nových písní, a stejně to hrajeme. Snažíme se na to stále hodně myslet. "Reckoner," je například trochu ošemetný.

AVC: "Reckoner" dělá z alba dojem jakoby kapela měla přelomové období.

TY: Jistým způsobem je to správně. Ale, v tom případě, KID A byl taky něco na ten způsob, ne?

 

AVC: Zdá se, že Radiohead dělají spoustu přelomových nahrávek.

TY: Pokud nahráváš, měl by ses měnit.

AVC: Byl "Reckoner" záměrně předznamenáním nového vnímání Radiohead? Vše předtím zní jako Vaše předchozí nahrávky, "Reckoner" je jako jiskřička začátku něčeho jiného – vše potom je jakoby utlumené a klidné.

TY: Je to určitě song typu první-ranní-věc. Takové písně nepíšeš, dokud nemáš děti. Je to něco, se se stalo nám navzdory. Prostě se to stalo. Jakmile jsem v proudu nahrávky, a cítím, že začínám budovat základ něčeho, podporuje mne to v psaní něčeho, co odpovítá stavu kde jsem, kam mířím. "Reckoner" je přesně takový.

AVC: Pokud je "Reckoner" to, kam míříte, musela kapela zamýšlet jinou nahrávku.

EO: Neměli jsme žádnou vizi. Ale dost jsme mluvili o tom, že uděláme něco více obnaženého.

TY: Více volného.

EO: "Videotape" je nejlepší příklad. Měli jsme tendence hromadit vrstvy zvuku a všechno vyplňovat. Nemůžu si pomoct, ale cítím, že jsme tím trpěli. Prostě jsme hromadili materiál. Když se podíváte na podstatu dobré písně: máte skvělé vokály, bezva text a parádní melodii a také něco, co vyplňuje pozadí. Bylo skvělé po „Hail to the Thief“ slyšet Thomův „Eraser“. Máte výborné vokály vepředu, přímo před obličejem, ne někde vzadu, kde se plete se všemi ostatními melodiemi a tak. Hlavním cílem tedy určitě bylo v tomto pokračovat.

AVC: „Hail to the Thief“ byl přeplněn zvuky, ale hodilo se to k tomu, z čeho album vzešlo. Hudba, artworky, dokonce i název „In Rainbows“ evokuje, že tohle album přichází odjinud.

TY: Název „Hail to the Thief“ bylo spíše označen podle toho, co se dělo, prostě taková rozzlobená věc. V té nahrávce bylo mnoho hněvu – mnoho. V „In Rainbows“ je hněvu velmi málo. Není to vůbec politické album nebo tak přinejmenším pro mě nepůsobí. Spíše prozkoumává myšlenky pomíjivosti. Začíná na jednom místě a končí někde úplně jinde. To byl jediný způsob, jak to stmelit dohromady, ale nakonec se to ukázalo jen jako vršek ledovce. První polovina je velmi syrová, velmi hektická. Dokonce i v „Nude“ pojednává text o něčem velmi špatném, odporném. Po chvíli se vše uklidní a vy to ze sebe dostanete. Cítíte se lépe, je tu ten pocit dobré nálady, euforie. Jak vidíte na artworku, bylo to velmi ovliněno obrázky, které na své stránky umístila NASA. Mají velkou spoustu online materiálu, na který jsme se dívali, a to se shodovalo s experimenty Stanleyho Donwooda [autor grafiky Radiohead], kde kolem sebe rozhazoval vosk. Byly to jen pokusy, ale evokovaly smysl propuštění, uvolnění.

EO: Stanley je s námi ve studiu vždy, když pracujeme.

AVC: To kvůli designu?

EO: Je buď v malé sousední místnosti nebo nad námi v mezaninu nebo v boudě na dně kanálu. Je s námi prostě pořád a my ho během procesu vytváření potřebujeme. Ne jenom kvůli jeho artworku, ale také protože vždy řekne: „O hudbě nevím nic, ale tohle bylo sakra dobrý!“ Tím, že tam je, se ta hudba do něj vsakuje. Poslouchá ty samé věci, co my, stále opakované dokola a dokola znovu. Dostane se to do něj a ten materiál – nálada těch písní – je jím pak přenesena do artworků. Umí tu hudbu přijímat a to je skvělé.

TY: Občas zažíváme ve studiu hodně těžké chvilky, ale obvykle je to sranda. Často, když děláme artwork a podobně, je tam přítomnem i element humoru – Házel jsem kousky vosku na papír! Není to přesně ta punková etika, ale my vždy skončíme tak, že se jdeme vyčůrat.

EO: Posledních pár nahrávek Stanley začal s erotickými obrázky..

TY: To je pravda. Jeho erotické skládanky.

EO: Erotické krajiny.

AVC: Musíte se dívat velmi pečlivě, aby vám krajiny přišly erotické.

TY: Ale vůbec ne! Mohl bych vám o tom říct všechno, pravděpodobně bych mluvil celé dny

 

AVC: tvrdíte, že „In Rainbows“ není politické album, jeho vyznění celkem sedí na pocit politického přelomu této země.

TY: Existuje určitá životní cesta, určitý způsob bytí, který tak či onak dospěje ke konci. Naštěstí něco dobrého dojde naplnění, nebo možná také ne. Na pozadí tohoto je pro mě životní prostředí. Nechci ho cpát někam do hudby, ale stále tu se mnou je, v mém vědomí.

 

AVC: Udělali jste mnoho práce ohledně ekologie v minulých letech, dokonce i žádali fanoušky, aby si našli k prostředí co nejméně škodlivé cesty na vaše koncerty během turné. Kde je rovnováha mezi řešením problémů individuálně, bez toho, aby se z vás staly figuríny pro fotografy ve stylu Bona? A jak se vám daří oddělit to od vaší hudby?

TY: Někdy, když máte příležitost přidružit svou práci k něčemu dobrému, řeknete si: „No, jo, to bys měl udělat.“ Nejste pro to nijak kvalifikován, ale bylo mi už zle z toho, jak jsem slyšel tolik nekvalifikovaných lidí říkat, že globální oteplování neexistuje, tak mě napadlo: „Nejsem vlastně o nic méně kvalifikovaný než oni, tak se toho můžu chopit.“ Celkově vzato, není dobré být přímo zapojen do politického systému, pokud se v tomto neorientujete. Mnoho organizací, kterým chcete pomoct nebo je reprezentovat, jsou skutečně ti, kteří by měli mluvit s vládou, ne vy. V mnoha ohledech jsou příležitosti vyfotit se s politiky a podobnými lidmi způsobem jak odvést pozornost. Je velmi depresivní, jak politici pracují. Zaseknete se v tom, ale potom, v určitém bodě musíte odejít. Já musel odejít, protože je to jako temná nicota plná černé energie. Jsou tam lidé, kteří věnovali svůj život žití v té nicotě, ale to já nedokážu. Tam prostě jít nemohu. Je to jako když příliš moc šlapete vodu. Je to bláznivé.

 

EO: Máte omezený čas k vytváření hudby a je velmi důležité ten čas nepřesáhnout. Vytváření hudby vyžaduje mnoho času, zahrnuje vložení spousty hodin do té práce a dělání jí rovnoměrně. Cokoli rozhodí její plynutí, rozhodí hudbu. Správné je strávit čas děláním hudby – potom, když máme ještě nějaký čas, dát ho do toho ostatního.

 

AVC: Kapela Radiohead má skoro 20 let. Stárnutí, rodiny a podobně – jak to ovlivnilo vaši hudbu?

TY: Je těžší najít si čas na práci. Je těžší najít si vlastní důvod pro práci a to ne proto, že byste nemuseli pracovat, ale protože si říkáte: „Více práce? To je pro mladé.“ Ale s tím vším nesouhlasím. Hudba je hudba a to je absurdní blbost. Opak je pravdou. Je tu tohle, ale jsou tu také problémy, kterým čelíte, a to že už nejste středem pozornosti. Tím jsou totiž děti, které máte.

EO: Na téhle desce mě vážně bavilo, jak se tematicky změnily texty. Co je pro mě na této nahrávce silné, jsou texty, jejichž platnost je v rámci možností trvalá.

TY: Jsou v pozitivním slova smyslu věčné.

EO: Je to velmi lidské. Na konci dne hudba něco zprostředkovává – emoce, pocity, obřad přechodu, kde jste v životě. Tahle nahrávka to vážně tak dělá. To není něco, co by napsal někdo v nepřístupné pozici. Je to něco, co cítí každý.

 

AVC: Byla na začátku jiná nálada?

EO: První věc, kterou jsem slyšel na první zkoušce, byl Thom, když hrál „House of Cards“ a mě napadlo: „Nazdar! No dobrá!“ Bylo to velmi silné a já souhlasil: „Jo, cítím to taky.“

TY: Je to směšné, protože když píšu texty a pak je používám při zkouškách, lidé říkají: „Jo, mě se líbí tohle a mě támhleto a blablabla“ a obvykle to jsou verše, které se chystám vyhodit. Na to je specialista Jonny. Když jsem psal tu píseň, kde je verš o ozvěnách hlasů v komnatách a chystal jsem se to úplně vymazat, přišel Jonny a řekl: „Ten verš se mi líbí!“ To je to samé jako na „Bodysnatchers“, kde je verš „Světla se pro tebe rozsvítila? To protože se rozsvítila pro mě.“ Nebyl jsem si tím moc jistý. Když na to lidé reagovali pozitivně, zůstalo to tam.

 

AVC: Vyplavalo na povrch během tohoto turné něco nového o kapele, když spolu bydlíte a hrajete?

 

TY: Musíme vyjít jeden s druhým, je to trochu nezvyk. Když tohle neděláme, takhle často se nevidíme.

EO: To je to skvělé na těchto věcech – musíme spolu strávit nějaký ten čas, socializovat se.

TY: Jonny a já jsme strávili dost času probíráním se načatými věcmi a nucením se je dokončit, abychom je mohli dát ostatním. Už z toho blázním, jednu věc, „Slave“, jsem Edovi nedávno hrál.

EO: To je fakt. Je to vážně dobré.

TY: Pošlu to dnes domů Nigelovi k mixu. Upřímně řečeno, pravděpodobně bych tímhle mohl strávit celý den, ale jste na neobvyklých místech a chcete jít pryč. Nechcete zůstat v hotelu celý den, už je toho na mě trochu moc. O trochu víc, než kolik můžu vydržet. Nakonec, až se vrátíme z turné, nejspíš mě napadne: „Asi bych měl strávit celý den doděláváním věcí.“

EO: Už opravdu něco dokončil.

TY: Vedu si dobře. Dokončuji, co chci dokončit.

 

AVC: To zní, jako kdyby fanoušci nemuseli čekat zase čtyři roky na další nahrávku.

TY: Snažíme se udržet setrvačnost činnosti. Často, když se zastavíte na příliš dlouho, už nemáte žádný impuls se vrátit a trvá to spoustu času, než ho znovu naleznete. Měli jsme velmi pozitivní ohlasy na tohle album. Jsme lidé, ztratíme svou jistotu velmi rychle. Je krásné mít sebedůvěru. To má v současné chvíli největší vliv, být si pro změnu rozumně sebejistý.

 

 

Vložil tillit - 02.07.2008 (21h 18min) / Shlédnuto 1203 x
Kategorie : Rozhovory

Diskuse

Komentář

Odpověď
Nick
Předmět
Váš komentář

Zkuste zábavné hry online.

Nahoru ↑
© Radiohead.cz 2007-2011
ÚVOD | ČLÁNKY | BIOGRAFIE | DISKOGRAFIE | EXTRA | ODKAZY